V tu chvíli je nutné klientovi vysvětlit, proč si ani jeden nemůže „nevýhradní“ spolupráci dovolit a uvádím třeba toto:
1. Myslíte si, že bez „jistoty“, že makléř nemovitost prodá, bude investovat velké množství času a peněz do přípravy inzerce a propagace? – Asi ne, že?
2. Myslíte, že Vám chce makléř před prodejem pomoci vyřešit případné právní nedostatky nemovitosti, aby pak za to třeba nic neměl? – Asi ne, že?
3. Jestliže dává klient do prodeje nemovitost do realitky (RK), tak to není proto, že má kupce – souhlasíte? A právě inzerce realitky onoho kupce, který se třeba ozve přímo majiteli, může za to, že se majiteli kupec vůbec ozval. Přišlo by vám fér, aby RK v tu chvíli nedostala odměnu? – Předpokládám, že ne.
4. Při prodeji více RK bude makléř chtít být tím, kdo prodá – proto se nebude snažit to prodat za více peněz, ale naopak. Bude tím, kdo dá slevu a tím první získá kupce. A majitel v tu chvíli dostane méně peněz, než by byl kupují pravděpodobně ochoten dát.
5. Jinak – jak na vás působí, když vidíte jeden byt v inzerci několikrát? Rozdílné ceny – někde je třeba jen cena s provizí, někde bez provize, nebo různé provize. Různá kvalita fotek, popisu, plánků atd. Naštěstí už tolik inzerátů není.
6. Dalším nebezpečím je, že si RK třeba může naúčtovat provizi již za zprostředkování příležitosti. Tady někteří makléři umí být hodně kreativní…